Výlet na Vysoký kámen
- 2. 2. 2017
- Minut čtení: 3
Tak jsme jednou zas vyjely někam ve větším počtu :) V plánu byla přibližně 20km vyjížďka na 3-4 hodiny do vedlejších Počátek, na Vysoký kámen a zpátky. Byla to čistě dámská jízda, takže jsme si ji užily :D
Odpoledne po obědě jsme dorazily do stáje, vyparádily kobyly, aby jsme nějak odpoutaly pozornost od jejich velkých pupíků plných žrádla a patřičně vybaveny jsme odjely. Zábava začala hned v lese, když naši pozornost začaly poutat krásné houby. Ale mít z nich smaženici cestou na kámen nikdo nechtěl, tak jsme ty fešáky nechaly jiným. Postupně jsme vjížděly hlouběji do lesa a překonávaly těch pár kilometrů, kdy se cesta střídala z kamenitého minového pole na písčitou pěšinku. Po půl hodině jsme vylezly z lesa na louku a už jsme měly první diváky. Už jsme za sebou jen slyšely "Jé koukej, tam jsou koníci! A koukej na toho pidi poníka co jede za nima, ten je roztomilý". Tak jsme vzaly naše bábinky do klusu a pěkně s ocáskama nahoru zmizely. Naskytl se nám nádherný výhled na údolí. Když jsme se výhledu nabažily, vzaly jsme to kolem krásného stavení na cestu směrem do civilizace. A tady už to znáte..všude samý "Hele koně", neudělat nějakou blbost a ještě neustále koukat, jestli zrovna kolem vás někdo v autě nepořádá osobní rallye. Asi 3km cestu po silničce jsme přežily v pohodě a čekal nás (teda spíš ty naše "atletky") výšlap do kopce. Zvládly to parádně a ještě u toho stihly zírat na býky. Od Vysokého kamene nás už dělila jen krátká lesní cestička a pár větví, které prověřily ohebnost nás jezdců. Myslim že Eliška na Líze to měla nejlepší..
A došly jsme..Stály jsme přímo na rozcestí a koukaly přímo na Vysoký kámen. Z vyhlídky na nás začaly otáčet hlavy téměř všichni, tak jsme rychle udělaly pár fotek a zmizly o několik metrů dál, kde je větší klid. No na co jsme nenarazily? Na skálu na níž nahoře seděla partička lidí a začali si nás fotit (Tak děkujem za fotky :) Po chvilce žvanění jsme se odtamtud vytratily a zmizely jsme na rovné písčité cestě mezi lesem a polem. Byla to cesta, kudy dříve vedly hranice, takže několik kilometrů rovná s krásným výhledem. Na rozcestí jsme odbočily na cestu plnou louží a na tohle čekal nejmenší člen naší výpravy-Líza. Mezitím co jsme se kochaly pohledem a vyhýbaly se loužím, Líza o sobě dala vědět pěkným žblunknutím do jedné z louží a začala se v ní náruživě válet. Naštěstí Eliška stihla seskočit a vzít Lízu z louže ven dřív, než obě vypadaly jak zmoklý slepice. Tak za našeho smíchu Eliška s jednou mokrou botou naskočila na Lízu a pokračovaly jsme dál. Loužím jsme se vyhýbaly větším obloukem a čekaly na suchou cestu. Dočkaly jsme se jí po chvilce, kdy jsme vylezly u toho krásného stavení jako když jsme přijížděly. A staly se z náš špionky..s kobylama jsme se snažily projít po kraji pozemku tak, aby jsme si zkátily cestu, ale nevšimli si nás majitelé. S občasným uškubnutím pár stébel zřejmě hodně chutné trávy jsme úspěšně prošly. S Mončou a Gabčou jsme si zacválaly na poslední louce a krokem už jsme mizely ve stínu stromů na cestu domů. Po půlhodině kličkování jsme dorazily do stáje. Unavené, spocené a žíznivé, ale spokojené a s dalšími zážitky. Kobylkám jsme dopřály koupel, následné obalení v hlíně a kýble plné dobrot a my jsme zmizely domů.
Výlet byl úžasný. Projely jsme další kout naší úžasné krajiny a získaly nové zížitky, které za to stojí. Určitě se chystáme v létě na další. V jakém složení a kam se teprve uvidí..
Komentáře